(U Halliwellů doma)
(noc)
Piper: (spí, vidíme, co má za sen - zdá se jí o Prue, na konci snu jako by Prue vykřikla ,,Pomoc!")
Leo: (také spí, má ten samý sen, jako Piper)
Billie: (u sebe v pokoji, spí, má stejný sen jako Piper a Leo)
(ráno)
Billie: (vstala, jde do kuchyně, kde je Piper) Dobré ráno.
Piper: (něco vaří) Dobrý, dobrý…
Billie: Víš, co je zvláštní? Dneska se mi zdálo o Prue.
Piper: Jak víš, že to byla ona? Vždyť jsi si nikdy nepoznala.
Billie: Ale viděla jsem její fotky. No, to je jedno. O čem se zdálo tobě?
Piper: Ale, o ničem…
Billie: Řekni mi to, prosím!
Piper: No, o Prue.
Billie: A tobě se o ní zdá často?
Piper: Vlastně ani ne, to bylo v dobách její smrti, od té doby se mi o ní nikdy nezdálo.
Billie: Takže se nám v jeden den zdálo o té samé osobě… Náhoda?
Piper: Ano! Náhoda.
Billie: Ne, znamení! Taky na konci tvého snu vykřikla ,,Pomoc!"?
Piper: Ano, ale nic to neznamená.
Leo: (přijde tam)
Billie: Leo, o čem se ti zdálo?
Leo: (ironicky) Tobě taky hezký ráno. O čem se mi zdálo? Proč tě to zajímá?
Billie: Protože mně i Piper se zdálo o Prue.
Leo: O Prue? Mně taky. To je zvláštní…
Billie: (na Piper) Vidíš?
Piper: Ale no tak, jenom náhoda…
Billie: Hm, jak myslíš… (odchází k sobě, vezme si mobil a volá Phoebe)
(U Phoebe v bytě)
Phoebe: (spí, vzbudí jí telefon, vezme ho) Haló? (mluví rozespale)
Billie: (z telefonu) Ahoj, Phoebe! O čem se ti zdálo?
Phoebe: (naštvaně) O čem se mi zdálo?! Ty mě vzbudíš jenom proto, aby ses mohla zeptat, co se mi zdálo?!
Billie: Ty jsi ještě spala? Jé, promiň… Víš, já jen že se mně, Piper i Leovi zdálo o Prue, tak jestli i tobě…
Phoebe: (zarazí se) Cože? O Prue? To je zvláštní…
Billie: Co? Tobě taky?
Phoebe: No, jo, ale to bude jen náhoda…
Billie: Náhoda? Čtyři lidi mají v jeden den ten samý sen a ty říkáš, že to je jen náhoda? To není náhoda, ale znamení.
(U Paige a Henryho)
Paige: (leží v posteli a mluví na Henryho, který se právě vzbudil) Ahoj, jak ses vyspinkal?
Henry: No, dobře. A ty?
Paige: Taky. A o čem se ti zdálo?
Henry: O tobě a o mně. (políbí jí) A o čem tobě?
Paige: O Prue. To je zvláštní viď? Zdálo se mi o někom, koho jsem nikdy nepoznala a znám ho jenom z fotografií…
(U Halliwellů doma)
Paige: (přijde do zimní zahrady, je tam Piper, Phoebe, Billie a Leo) Ahoj. Víte, co je zvláštní?
Billie: Zdálo se ti o Prue?
Paige: (zaraženě) Jo, jak to víš?
Billie: Protože nám taky.
Paige: Divný.
Billie: Jo, a to my jsme jí nikdy nepoznaly.
Paige: Hm…
Coop: (přenese se tam)
Phoebe: (na Coopa, ironicky) Jen neříkej, že se ti taky zdálo o Prue.
Coop: Ne. Mělo by?
Piper: (na Billie) Vidíš? Já říkala, že to je jen náhoda.
Coop: Co? Vám se všem zdálo o Prue? To ale nebude náhoda. Nejspíš to je nějaké znamení.
Billie: Alespoň někdo se mě zastane.
Piper: Ale no tak. Přece to musí být jen náhoda, nechte to plavat a uvidíte, že už se to nestane.
Billie: No dobře, ale jestli to bude i zítra, tak s tím něco uděláme.
Piper: Dobře. Uvidíš, že se to nestane.
(U Halliwellů doma)
(další den)
Billie: (přiběhne ještě v pyžamu do kuchyně, tam je Piper a Leo) Ano! A vám?
Leo: My se ale na nic neptali, tak komu odpovídáš?
Billie: Nikomu, říkám, že se mi zdálo o Prue! Jak jste na tom vy?
Piper: Ne-e.
Leo: Piper…
Piper: Co?
Leo: Já to musím říct. (na Billie) Ano, Billie, mně se o ní taky zdálo.
Piper: Leo!
Leo: A Piper taky. (na Piper) Promiň. (na Billie) Teď jsme se o tom s Piper bavili a ona nechtěla, abych ti to řekl, protože si myslí, že to žádné znamení není.
Billie: Ale je to znamení, viď, Leo?
Leo: No, asi ano… (na Piper) Promiň, ale je to i můj názor.
Piper: Panebože, lidi! Co je s váma? Je to jenom obyčejná náhoda, nic víc!
Billie: Není, Piper, a ty to víš!
Piper: Ale je! Já věřím tomu, že to je jen náhoda.
Billie: Nevěříš, jen tomu chceš věřit. Tak víš co? Uzavřeme dohodu. Teď zavolám Phoebe a Paige a jestli se jim taky zdálo o Prue, tak s tím něco uděláme.
Piper: Dobře, ale uvidíš, že se to nestane.
Billie: (jde zavolat Phoebe)
Phoebe: (z telefonu) Haló?
Billie: Ahoj, tady Billie. Doufám, že tě nebudím, ale…
Phoebe: (přeruší jí) Nebudíš, Billie. Nemohla jsem spát, zase se mi zdálo o Prue.
Billie: Dobře, přijď sem, já zatím zavolám Paige. (zruší hovor a volá Paige) Paige? Ahoj, tady Billie. jen se chci zeptat: zdálo se ti o Prue?
Paige: Ahoj. No… Jo. A ostatním?
Billie: Taky.
Paige: Dobře, hned jsem tam. (zruší hovor a přenese se tam) Jsem tu!
Billie: Výborně, Phoebe je na cestě.
(o chvíli později)
Phoebe: (dorazí tam) Tak jsem tady!
Billie: Skvěle, už jsme na tebe čekali. (odvede jí do zimní zahrady, kde je Piper, Paige a Leo) Takže, nám všem tady se zdálo o Prue. Co s tím uděláme?
Paige: To nevím, co navrhuješ?
Billie: No, navrhuju vyzkoušet…
Piper: (přeruší ji) Nic.
Billie: Piper, vždyť jsi slíbila…
Piper: (znovu ji přeruší) A zase zrušila! Já v tom prostě s vámi nejedu.
Paige: Ale my to tak nechat nechceme! A bez tebe s tím nic nesvedeme, protože bez tebe nemáme moc tří.
Piper: No a? Stejně, zabývat se tím je jen ztráta času. (odejde)
Billie: (křičí na ní) Piper! Nemůžeš to jen tak hodit za hlavu! To je znamení! Piper! Tak slyšíš mě?
Phoebe: Musíte jí chápat. Po smrti Prue jí dlouho trvalo, než se s tím vyrovnala, navíc po ní získala roli nejstarší sestry, o kterou ani trochu nestála.
Paige: Byla na ní naštvaná, že odešla, a když už se s tím dokázala vyrovnat, tak najednou by se s ní mělo zase něco dít. Bylo by to jako dřív, jako by se vůbec nic nestalo a Piper by přitom potřebovala, aby se jí předtím omluvila, že ji na tu nechala samotnou.
Billie: Tak pojďme něco vyzkoušet alespoň my…
Phoebe: Bez moci tří je to k ničemu. (odejde)
Paige: Je mi líto… (přenese se pryč)
Billie: Bože! To se mi snad jenom zdá. Bylo to znamení a to víme všichni a ony si prostě jen tak odejdou!
Leo: Ale tak snad se s tím srovnají a pak s tím něco uděláte…
Billie: Leo, taky na konci toho tvého snu řekla Prue: ,,Pomoc!"?
Leo: No, ano. Proč?
Billie: Jsi na mojí straně, viď?
Leo: No, jsem. Billie, co se děje?
Billie: Víš co, Leo? Nikomu neříkej, kam jdu. (odchází)
Leo: Ale kam jdeš? Billie?!
Billie: (dojde do podkroví, začne listovat Knihou stínů, zastaví se na stránce s kouzlem na přivolání ducha, potichu si to párkrát zopakuje, dá svíčky do kruhu, zapálí je a stoupne si k nim)
Slyš má slova,
slyš mé steny,
duchu mrtvé z druhé strany,
slyš mé steny,
duchu mrtvé z druhé strany,
překroč věčnou hranici,
zjev se po mé pravici.
(chvíli čeká, ale nic se neděje)
Slyš má slova,
slyš mé steny,
duchu mrtvé z druhé strany,
slyš mé steny,
duchu mrtvé z druhé strany,
překroč věčnou hranici,
zjev se po mé pravici.
(zase čeká, ale znovu se nic neděje) Ach jo. Asi měly pravdu, žádné znamení to není. (zhasne svíčky a odejde pryč)
(Na hřbitově, na místě, kde je pohřbená Prue)
(objeví se tam jakási mlha a z ní najednou vypadne na zem Prue)
Prue: Au! (rozhlédne se) Co… Co tady dělám? (zvedne se ze země, ale najednou se zarazí, jde k nejbližší zdi a zkusí přes ní dát ruku, ale nejde to) Co? Co se to stalo?! (zkusí projít zdí, ale nejde to) Ach můj bože! Já jsem…
(U Halliwellů doma)
Billie: (jde do ložnice Piper, kde je Piper) Piper, chtěla jsem se ti jen omluvit, že jsem na tebe tolik naléhala, abys něco zkusila udělat s tou Prue. Víš, nevěděla jsem, že si z toho ještě pořád tak špatná…
Piper: To nic, Billie, nemohla jsi to vědět.
Billie: (slyší domovní zvonek) Půjdu otevřít.
Piper: To je dobrý, já půjdu. Budou to nejspíš skleničky do P3. (zvedá se a jde otevřít, Billie jde za ní) Objednala jsem nové, protože se u baru minule rvali nějací dva chlapi a spoustu mi jich rozbili.
Billie: A proč sis je neobjednala rovnou do P3?
Piper: Ne, nemůžu. Přijela tam kapela a mají strašně moc aut, museli by parkovat daleko od P3 a já si to radši přivezu vlastním autem rovnou tam, až kapela odjede. (znovu se ozve zvonek) No jo, vždyť už jdu! (zrychlí, Billie zůstane stát na schodech a když Piper doběhne ke dveřím a otevře je, je vidět, že tam stojí Prue, Piper zůstane zaraženě stát jako opařená)
Prue: No konečně, uhni, pusť mě dovnitř, než mě někdo uvidí! (strčí do Piper a procpe se dovnitř) Takže: můžeš mi vysvětlit, co tady jako dělám?!
Piper: (křičí) Billie!
Billie: (vidí Prue, opatrně se přibližuje k Piper) Ano?
Piper: (pořád křičí) Co jsi udělala?
Billie: Piper, nemusíš tak křičet, já stojím vedle…
Piper: (pořád křičí) Ale musím křičet! (ztiší se) Tak dobře. Co jsi udělala?
Billie: No, vy jste odmítly spolupracovat, tak jsem sama zkusila kouzlo na vyvolání ducha a…
Piper: (znovu křičí) A co?
Billie: No nevylo to! Nic se nestalo.
Prue: Tak dobře: jaké kouzlo jsi použila? (zarazí se) To je divné…
Billie: To z Knihy stínů na vyvolání ducha… Co je divné?
Prue: Víš, celou tu dobu od mé smrti jsem vás sledovala, co děláte a tak, jenže poslední, co si pamatuji, je, že Piper podávala Leovi při snídani cereálie a celého ho jimi posypala…
Piper: Před třemi dny.
Prue: Co se stalo? Proč jsem ztratila paměť? A navíc: jak je možné, že jsem očividně ožila díky kouzlu na vyvolání ducha?
Billie: Třeba jsi tu paměť ztratila, když jsi ožila. Ale proč jsi živá, to opravdu nevím.
Piper: Dobře, pojď nahoru a ukaž mi to kouzlo.
Billie: Dobře. (jdou do podkroví) Vidíš? Jsou tu ještě svíčky, jak jsem se ji snažila vyvolat. (dojdou ke Knize) Tady, nechala jsem jí otevřenou. (čtou si kouzlo) Ale ne!
Piper: Co? Co se stalo?
Billie: Už vím, kde je chyba. Říkala jsem kouzlo zpaměti a místo, abych řekla: ,,zjev se po mé pravici, překroč věčnou hranici" jsem řekla: ,,překroč věčnou hranici, zjev se po mé pravici".
Piper: Co? Takže z vyvolání ducha na oživení mrtvoly stačí přehodit dva řádky?
Prue: Kouzla jsou mocná, to bys za ta léta měla vědět, Piper.
Piper: Ale já to vím. A ty nemáš, co mě poučovat, mrtvolo.
Prue: (naštvaně se na Piper podívá)
Piper: No co?
Prue: Hele, tohle je k smíchu. Musíte mě rychle dostat zpátky než si mě někdo všimne.
Piper: No jo. Vlastně… Ty jsi přišla zvenku, takže jsi musela jít po ulici. Neviděl tě někdo?
Prue: Ne, neboj, dávala jsem pozor. Ale co není, může být, takže…
Billie: Obávám se, že jediný způsob, jak tě dostat zpět, je zabít tě. Jo, a nevadí ti, že ti tykám, že ne?
Prue: Ne, ne, v pohodě. Takže… … to mám jako umřít znovu?
Billie: No, asi jo.
Piper: Jestli chceš.
Prue: Co? Co myslíš tím, jestli chceš? Já nemám o čem přemýšlet. Všichni mě pokládají za mrtvou, nemůžu jen tak vyjít na ulici, co bych jim řekla? Že jsem vstala z mrtvých?
Piper: Ale agent Murphy… Víš, Billie, jak jsme měly jinou podobu, Murphy přece řekl veřejnosti, že naše smrt byla jen jako.
Prue: Jo, to si pamatuju… Vždyť jsem říkala, že vás celou dobu sleduju.
Piper: (podívá se na ní pohledem ,,To nemyslíš vážně.")
Prue: No, teda jen skoro celou dobu. Nemusíš mít strach, Piper, při intimních chvilkách jsem nikoho z vás nikdy nepozorovala.
Piper: No, ale zpět k Murphymu. Kdybychom za ním přišly a řekly mu, aby to samé oznámil o tobě, tak by ses nemusela skrývat.
Billie: A není to divný? Kdyby jste ,,jako umřely" ve stejnou dobu, tak to ještě beru, ale takhle?
Prue: Billie má pravdu, Piper. Nemůžeme to po něm chtít.
Piper: Ale jak jinak tady chceš zůstat?
Prue: Právě že to jinak nejde, Piper, a proto mě musíte poslat zpátky.
Piper: (velice smutně se zadívá na podlahu)
Prue: Ale Piper. Přeci už jsi tady beze mě byla tolik let, zvykla sis na to, že už tu nejsem, tak teď to je prostě jenom jako… návštěva.
Piper: Která už se nikdy nebude opakovat.
Prue: Ale Piper, já se musím…
Piper: (přeruší jí) …vrátit zpátky do říše mrtvých, protože bych nemohla ostatním vysvětlit, že jsem živá, já vím, já vím… Ale když já to už znovu zažít nechci!
Prue: Piper, nebuď jako malá. Navíc teď, když víš, že mě můžeš vyvolat, tak to občas můžeš udělat, ne?
Piper: Zavolala bych alespoň Phoebe, aby tě mohla pozdravit…
Prue: Piper, nesmíme to protahovat. Takže, jak mě zabijete?
Billie: (rozhlédne se po místnosti a její zrak se zastaví na athame)
Prue: (všimne si, kam se dívá Billie) Prosila bych nějakou bezbolestnou smrt.
Billie: Kouzlo?
Prue: To by šlo. Když se tam přidá verš proti bolesti... Piper, zkus to.
Piper: Co?! Nemůžu tě zabít, jsi moje sestra!
Prue: Ale, vždyť to není moje vražda, je to jen jako kdybys mi koupila… …dům daleko odtud.
Billie: Akorát je to levnější.
Piper: (ukáže na Billie) Tak ale ať začne ona.
Billie: Tak třeba…
Chyba v kouzlu se stala,
místo vyvolání jsem oživila.
Nemůže ani vyjít ven,
proto život mrtvé vem.
(pokývne na Piper)
Piper: Jen tak najde znovu štěstí,
návrat jí dej bez bolestí.
(objeví se tam znovu mlha, jako když Billie Prue oživila, jen o něco tmavší, začne Prue vtahovat dovnitř, ale najednou mlha zmizí a Prue tam zůstane)
Prue: Co se stalo? To jsem neudělala já!
Piper: (na Billie) Za to může určitě ta tvoje pasáž s tím, že Prue nemůže ven.
Billie: Ne, ne, já to udělala dobře!
Prue: No, možná na to jenom potřebujete moc tří. Zavolej Phoebe a Paige.
Piper: Dobře, ale pak už se zpátky tuplem nedostaneš, protože Phoebe tě nenechá.
Prue: Běž už!
Piper: No jo! (jde pryč)
(o chvíli později)
Piper: (přijde tam i s Phoebe) Paige už je na cestě.
Phoebe: (jakmile Prue spatří, vrhne se na ní a začne jí objímat) Ach, sestřičko moje, sestřičko moje, tolik se mi stýskalo…
Prue: (snaží se Phoebe vysmeknout) Já, vím, já vím, ale…
Paige: (přenese se tam) Už jsem tady! (spatří Prue, které už se podařilo od Phoebe odtrhnout) Páni, takže vy jste opravdu Prue?
Prue: Jo, to jsem a tykej mi, prosím.
Paige: Tolik jsem toho o tobě slyšela. Když mi Piper zavolala, vůbec jsem jí to nechtěla věřit, a teď vás, teda, tě, vidím, jak tu přede mnou stojíš. Jo, abych nezapomněla, já jsem Paige.
Prue: Já vím, celou tu dobu, co jsem po smrti, vás sleduju.
Paige: Takže už mě vlastně znáš.
Prue: (přikývne) Takže: jdeme na to.
Piper, Phoebe, Paige, Billie: (stoupnou si do řady)
Chyba v kouzlu se stala,
místo vyvolání jsem oživila.
Nemůže ani vyjít ven,
proto život mrtvé vem.
Jen tak najde znovu štěstí,
návrat jí dej bez bolestí.
(znovu se tam objeví ta tmavší mlha, začne Prue vtahovat dovnitř, ale najednou zase mlha zmizí a Prue tam zůstane)
Prue: Proč to zase nevyšlo? To je jedno, zkuste to znovu!
Piper, Phoebe, Paige, Billie: Chyba v kouzlu se stala,
místo vyvolání jsem oživila.
Nemůže ani vyjít ven,
proto život mrtvé vem.
Jen tak najde znovu štěstí,
návrat jí dej bez bolestí.
(tentokrát jen zafouká vítr a shodí Prue na zem)
Piper: (jde za Prue a pomáhá jí vstát) Promiň, Prue, asi je špatné kouzlo. (na Billie) Vidíš? Já ti říkala, že za to může ta tvoje pasáž o Prueině odchodu z domu.
Billie: (naštvaně se na ní koukne)
Prue: To je zvláštní, měla jsem pocit, jako by mě zpátky nechtěli.
(najednou se odněkud ozve: ,,A taky že nechtěli." a objeví se tam babička sester, jako kdyby ji vyvolaly)
Piper: Babi?
Babička: Ano, drahoušku, jsem to já.
Prue: Můžeš mi, prosím tě, vysvětlit, co se tady děje?
Babička: Víš, už tě tam nepustí.
Piper: Co? Nějak jsem tě nepochopila…
Babička: Víš, Piper, pamatuješ, když Prue umřela a já ti řekla, že musíš dál žít svůj osud a nesmíš Prue nějakou dobu vidět?
Piper: No, ano.
Babička: Tak právě teď nastala doba, od které můžeš Prue zase vídat. Vlastně, musíš.
Piper: Co? Chceš mi naznačit, že tohle je můj osud? Že nejdřív jsem byla donucena smířit se s tím, že Prue už v životě neuvidím a teprve poté, co se s její smrtí úplně smířím, tak mi ji vrátíte? To jste mi nemohli ušetřit to utrpení?
Babička: Promiň, zlatíčko, ale tohle je tvůj osud.
Billie: Takže to byl můj osud, poplést to kouzlo?
Babička: Přesně tak.
Prue: A můj osud je být zase živá? Takže já se se svojí smrtí taky musela smířit a teď na to zase zapomenout? A co ostatní lidi? To jim mám vysvětlit, že můj osud byl zemřít a zase ožít?
Babička: Ale, ne, neboj, to je taky ve tvém osudu.
Prue: Takže ty znáš můj osud dřív než já? Čí je to tedy osud?
Babička: Přeci tvůj. Ale, už musím jít, než byste mě donutili prozradit příliš. (zmizí)
Piper: Ale no tak! Babi! Vrať se!
Phoebe: Piper, vzdej to. Tohle je naše babi a ta, jak sama moc dobře víš, je tvrdohlavá přinejmenším jako já, takže se ti nepodaří přivolat jí jen tak zpátky. Alespoň pokud to bude z tohohle důvodu.
Prue: (zatočí se jí hlava a posadí se na gauč)
Piper: Je ti něco?
Prue: Ne, jen se mi zatočila hlava, je toho na mě moc… Páni, tak dlouho jsem ten pocit nezažila.
Piper: Alespoň má smrt nějakou výhodu.
Prue: Co se mnou tedy bude?
Piper: To nevím, ale asi jediný, kdo to ví, je Anděl osudu…
Phoebe: A naše babi, ale to už spíš přimějeme mluvit toho Anděla.
Prue: Cože? To máme přivolat Anděla osudu?
Paige: Asi nám nic jiného nezbývá.
Piper: Navíc už jsme to dělaly, takže víme, jak na to.
Prue: Já vím. Ale přece ho nemůžeme přivolat, co když se naštve?
Phoebe: Musíme to zkusit.
Prue: Tak dobře.
(Prue, Piper, Phoebe a Paige si stoupnou do kruhu a chytí se za ruce, ale než začnou, Anděl osudu se tam zjeví)
Piper: Co? Ještě jsme vás nepřivolaly.
Anděl osudu: Já vím. Tušil jsem, že mě zavoláte, takže jsem přišel sám.
Prue: Tak dobře, nemám moc času: jak to je?
Phoebe: Musíš být konkrétnější, on teprve přišel…
Anděl: Já vím, na co se ptala. Znám její osud.
Phoebe: Ach, mohlo mě to napadnout…
Prue: Tak? Ven s tím!
Piper: (šeptem na Prue) Prue, nebuď na něj drzá.
Prue: Dobře, řekl byste mi tedy, prosím, co se mnou bude? To už mám být opravdu živá?
Anděl: Ano.
Prue: A co ti lidé venku? Jak jim to mám vysvětlit?
Anděl: O to už jsme se postarali.
Prue: A co můj osobní život?
Anděl: Budete pokračovat tam, kde jste skončila.
Prue: A co moje vzpomínky? Budu si pamatovat na to, co se stalo po smrti?
Anděl: Ano, budete. Pokud už se mě nepotřebujete a nic zeptat, pak už tady nemůžu být.
Prue: No, já nevím, je to na mě najednou strašně moc informací… (na sestry) Na co bych se ještě měla zeptat?
Anděl: (na všechny) Pak tedy sbohem! (na Prue) Málem bych zapomněl: vítejte v novém osudu! (zmizí)
Prue: Počkat! Ještě jsem se chtěla zeptat… No, to je fuk. (trošku sklesle) Takže, já už budu zase živá…
Phoebe: Nemáš snad radost?
Prue: Ale to víš, že mám. Jenom jsem zmatená, víš?
Piper: Takže nový život, hm? Nechceš se o tom přesvědčit?
Prue: Přesvědčit? A jak?
Piper: Zkus vyjít z domu.
Billie: A jestli nám Anděl osudu lhal, tak všichni, co tě uvidí, omdlí.
Prue: No, jak myslíš… (jde dolů ke dveřím, pomalu otevře a vychází na terasu)
Soused: (jde k sobě domů)
Prue: (opatrně na něj zavolá) Dobrý den!
Soused: Dobrej, Prue! (odejde dovnitř)
Pošťák: (jde za Prue) Nesu poštu, vezmete jí dovnitř?
Prue: Jistě, samozřejmě. (převezme nějaké obálky)
Pošťák: Díky, nashle!
Prue: Nashle… (jde dovnitř, položí dopisy na stůl a vrací se do podkroví) Ten Anděl asi mluvil pravdu, lidé se ke mně chovali normálně.
Billie: Takže tady teď budeš bydlet?
Prue: Asi ano, žádný byt nemám.
Billie: Super!
Phoebe: Takže teď budeme mít moc čtyř?
Prue: No, řekla bych spíš moc pěti, nezapomínej na Billie.
Billie: Fakt? Díky!
Prue: Nechci vás naštvat, ale chtěla bych teď být chvíli sama.
Phoebe: Dobře, stejně už bych měla jít. Coop říkal, že se mnou chce nutně o něčem mluvit.
Paige: Tak jo. Mám tě přenést?
Phoebe: Dík, to budeš zlato.
Paige: Tak ahoj! (přenese se spolu s Phoebe)
Billie: (odejde dolů)
Piper: Tak co? Nemáš radost, že jsi zase živá?
Prue: Ale jo, jenom si musím zvyknout, víš? To bude dobrý.
Piper: Dobře. (obejme jí a odejde dolů)
Prue: (když Piper odejde, vstane, jde ke knize a nalistuje stránku s kouzlem na přivolání ducha) Co to dělám?


