Leden 2007

Jak chytit krokodýla

30. ledna 2007 v 13:40 | Fany |  Archiv (před obnovou)
Jak chytit krokodýla:

Potřebuješ na to:

rybářský prut,
aritmetické tabulky,
maso na gril,
traverzu, jablko, dvě pletací jehlice a příručku na lov jelenů.
A jak to uděláš ... ?!?
Přijdeš k řece, kde předpokládáš výskyt krokodýla a nahodíš prut. Jenže na prut krokodýla nechytíš, takže začneš grilovat maso, abys ho přilákal. Ale než je maso ugrilovaný, tak to chvíli trvá, a aby sis zkrátil to čekání, tak si sedneš k tomu prutu, chytáš ryby a čteš si aritmetický tabulky. Jenže aritmetický tabulky jsou strašně nudný čtení, takže usneš. Mezitím se ugriluje to maso, krokodýl ho ucítí a vyleze z vody. Tam uvidí tebe jak spíš a chce tě sežrat, jenže tam uvidí ty aritmetický tabulky, tak si je začne číst. Ale aritmetický tabulky jsou hrozně nudný čtení, takže usne. A kdo dřív usne, tak se i dřív vzbudí. Ty se teda vzbudíš, uvidíš vedle sebe spícího krokodýla, hrozně se vyděsíš a vezmeš jednu tu pletací jehlici a bodneš mu jí do oka. Jenže pletací jehlicí krokodýla nezabiješ, takže ten krokodýl se akorát vzbudí, nasere se a začne tě honit. Když už Tě skoro dohoní, odhodíš traverzu, čímž se hrozně zrychlíš. Když už tě dohání podruhý, tak upustíš to jablko. No a jablko nepadá daleko od stromu, tak na ten strom vylezeš, počkáš si, až tě krokodýl dožene a když se za tebou na ten strom začne sápat, tak mu bodneš do druhýho oka tu druhou pletací jehlici. A krokodýl se dvěma pletacíma jehlicema v očích vypadá skoro jako jelen, takže dál postupuješ podle příručky na lov jelenů.....

Nejoblíbenější vtip žen

29. ledna 2007 v 15:48 | Fany |  Archiv (před obnovou)
,,Milý Bože, chodím každý den do práce a dřu 8 hodin, zatímco má žena si pěkně sedí doma. Chci, aby věděla, co musím vydržet, tak tě prosím, dovol, aby její tělo bylo prohozeno na jeden den s mým. Amen." Bůh, ve své nekonečné moudrosti, splnil mužovo přání. Příštího rána, vím to jistě, se muž probudil jako žena. Vstal, udělal rychle pro svého druha snídani, probudil děti, připravil jim šaty do školy, dal jim snídani, zabalil obědy a odvezl je autem do školy. Přišel domů, sebral věci na čištění, vzal je do čistírny a stavil se v bance, aby uložil peníze. Šel na nákup k zelináři, pak jel domů, vyložil nákup, zaplatil účty a zapsal vše do účetní knihy. Vyčistil bedýnku na kočičí výkaly a vykoupal psa. To už byla 1 hodina a on spěchal, aby ustlal postele, vypral, vysál prach, zametl a vytřel podlahu v kuchyni. Běžel do školy vyzvednout děti a po cestě domů se s nimi pohádal. Připravil jim mléko a sušenky a postaral se aby udělaly domácí úkol. Pak vyndal prkno na žehlení a při žehlení se díval na televizi. Obalil vepřové řízky a nakrájel čerstvou fazoli na večeři. Po večeři uklidil kuchyň, pustil myčku na nádobí, poskládal prádlo, vykoupal děti a uložil je do postele. Ve 21.00 byl vyčerpán a protože jeho každodenní povinnosti ještě neskončily, šel do postele, kde se od něj očekávala soulož, což zvládl aniž si postěžoval. Dalšího rána, sotva se probudil, poklekl u postele a řekl: ,,Bože, nechápu, co jsem si představoval. Jak jsem se mýlil, když jsem záviděl své ženě, že si může být celý den doma. Prosím, snažně tě prosím, mohl bys to vrátit zpátky?" Bůh ve své nekonečné moudrosti odpověděl: ,,Můj synu, vidím, že sis vzal ponaučení a velmi rád bych všechno změnil jak to bylo, musíš ale počkat devět měsíců. Včera v noci jsi totiž otěhotněl."

1. soutěž

26. ledna 2007 v 18:49 | Fany |  Archiv (před obnovou)
Máte taky nějaký blog? Pokud ano, můžete mi na e-mail fanycharmed@seznam.cz napsat jeho adresu, o čem je, vaše jméno a váš e-mail. Já to potom na mém blogu zveřejním a ostatní můžou hlasovat. Pro výherce udělám na počítači diplom, který mu pošlu na e-mail (taky ho zveřejním). Tak co, máte blog?;-)
Pozor: na e-mail mi můžete psát do 1. června!

Kapitán HUTT

26. ledna 2007 v 18:23 | Fany |  Archiv (před obnovou)
Kapitán HUTT

Je to již mnoho let, co jsem byl tak mladý jako vy a měl celý život před sebou.Dnes jsem již stár a churavý.Řada let na moři, slaná voda, šarvátky a bitky, studený vítr, horké slunce, špatná strava a tvrdá práce nalomily mé zdraví natolik, že už nejsem schopen žít bez cizí pomoci..Když se za sebe ohlédnu zjistím, že můj život nebyl tak špatný. Provázelo mě slunce, napětí a dobrodružství. Prožíval jsem ho naplno a jen málokdy se našla chvíle, kdy jsem neměl, jak říkáme mi námořníci " kam ponořit pádlo".
Pravý život mi nastal v šestnácti letech, kdy jsem se nalodil na španělskou loď jménem Victoria, abych tam myl nádobí, pucoval palubu a získával zkušenosti.Vlastním přičiněním a asi i náhodou jsem se v krátkém čase stal lodníkem. V této funkci jsem v plachtoví a hlídkovém koši na hlavním stěžni poznal spoustu krásných míst a mnoho lidí. Po jedné velké bouři, kdy vlny dosahovaly výšky druhého ráhna na hlavním stěžni přišla bohužel naše loď o kormidelníka. Hned druhého rána, když se bouře utišila jmenoval mě kapitán naší lodi kormidelníkem, Avšak tento kapitán při jedné plavbě ztratil nejen orientaci, ale i důvěru své posádky a po několika týdnech plavby po oceánu, bez jídla a vody vznikla na lodi vzpoura, při které byl kapitán bez milosti popraven a já jsem se stal novým kapitánem. Tato epizoda mého života byla snad nejkrásnější. Měsíce plavby byly vystřídány týdny života v rodném Španělsku, kde mě španělská šlechta zvala na honosné večírky a plnými doušky poslouchala mé prožité příběhy. Nic však netrvá věčně. Při jedné plavbě můj koráb přepadli piráti, část psádky pobili a zbytek vzali do zajetí na svůj pirátský ostrov sloužit.Tvrdě jsem tam já kapitán sloužil několik měsíců, než ostrov objevili francouzští kolonisté. Piráty přepadli, pobili a nás osvobodili. Zanechali nás však na ostrově, neboť na jejich lodích již nebylo dost místa, aby nás vzali s sebou. Jelikož pro Francii nebyl ostrov ničím zajímavým odpluli a nikdy se už nevrátili. Tímto mě značně proti sobě popudili, protože jsme zůstali na ostrově jako nějací ztroskotanci a né námořníci španělské koruny.
Při pobytu s piráty na ostrově jsem zjistil, že pirátské řemeslo je vlastně poctivé řemeslo. Některé nájezdy pirátů na jiné lodě byly odraženy a piráti se vrátili s prázdnou. Jejich těžká práce na lodi tedy někdy nebyla ani odměněna. Někdy se vrátily s bídnou kořistí a jindy s velkým majetkem. Toto mě dovedlo k předsvědčení že je to majetek tvrdě a poctivě vydělaný, i když někdy zkrápěn krví. Rozhodl jsem se tedy, že budu pirátem. Při pobytu na ostrově jsem vysledoval několik skrýší, kam piráti schovávali svůj lup.Francouzi je nenašli a tak mi toto bohatství posloužilo k tomu, abych se dostal z ostrova a pořídil si svou vlastní loď, kterou jsem dobře vyzbrojil, obsadil odvážnou a bohatství chtivou posádku a pojmenoval ji po svém pirátském jménu HUTT !
Pod tímto pirátským jménem a pirátskou vlajkou jsem brázdil moře mnoho let. Do přístavů jsem však vplouval se španělskou vlajkou a svým původním španělským jménem. Všechen majetek který jsem pirátstvím získal jsem ukrýval na jednom malém ostrově. Po té co byl tento ostrov objeven, z obavy o svůj majetek , jsem všechno naložil na svou loď a vyplul hledat nový ostrov, kde bych našel útočiště pro své mužstvo a místo pro svůj majetek. Byla to má poslední plavba. Při velké bouři má loď ztroskotala o útesy. Podařilo se mi z ní zachránit skromný majetek a svůj život. Má zranění však byla natolik vážná, že až do dnešního dne jsem zůstal upoután na lůžko. Dnes vím, že můj život je již u konce a proto jsem se rozhodl koupit čtyři lodě, které jsem pojmenoval "Hurikán, Uragán, Tornádo a Twistr". Tyto lodě obsaďte posádkou a ve velké soutěži bojujte o poklad, který mi dříve patřil. Já už si z něj nic neužiji, ale některým z Vás by mohl život udělat velice příjemným. Na vaší dlouhé cestě Vám budu pomáhat a mé dopisy, které Vám doručím pomohou vaší lodi doplout zdárně k pokladu na lodi HUTT. Mé dopisy však nedokáží zázraky a tak bude záležet hlavně na Vás, jak si s úskalími cesty poradíte. Bude to dobrodružství jak pro Vás tak i pro mě. Jen jedna loď však může být první. Bojujte proto skutečně, ale čestně. Podvodem nikdy nikdo ničeho nedosáhl. I můj život skončil špatně, protože jsem se dal na dráhu špatnosti. Nech Vás Poseidon provází a dobrý vítr napíná Vaše plachty.

Plavbě zdar!

Kapitán HUTT
Petr Belfín (můj učitel na počítačový kroužek)




Sen o Ježibabě

11. ledna 2007 v 16:00 | Fany |  Archiv (před obnovou)
Tento sen se mi zdál zhruba asi před 30 lety, přesto si ho dodnes pamatuji. Byl to můj první(?) strašidelný sen, v té době jsem byla předškolním dítkem. A teď již se sem vkrádá má vzpomínka na sen:
Bylo podzimní odpoledne a já s rodiči a starší sestrou byla na naší zahradě, kde jsme hrabali spadané listí. Náhle se setmělo, začal foukat velký vichr a po nebi pluly černé mraky. Všichni se utekli domů schovat, jen já stála venku jako přikovaná, nemohla jsem udělat ani jeden krok. Chtělo se mi křičet a volat o pomoc, ale byla jsem v té chvíli němá. Pozorovala jsem tmavou oblohu a pekelně se bála. Když se největší mrak přiblížil, proměnil se v hrůzostrašnou Ježibabu, která si mě chtěla odnést. Stále jsem se nemohla ani pohnout ani ze sebe vydat hlásky, jen mé srdíčko bilo na poplach. Baba si už pro mě sáhla a vtom .......... jsem se probudila.
Srdce mi sice bušilo doopravdy, ale já měla radost, že se jednalo jen o sen. V té době mi připadal velice hrůzný, proto se mi také asi zachoval v paměti. Dnes, když slyším vyprávět některé sny mé děti, připadá mi ten můj jako "procházka rajskou zahradou".
Tenhle sen mi poslala moje maminka Františka Dubová.

Druhá láska

11. ledna 2007 v 15:54 | Fany |  Archiv (před obnovou)
Druhá láska
Ahoj, já jsem Lenka. Před 2 lety jsem se poprvé zamilovala. Jenže moje první láska nedopadla dobře. Chcete říct můj příběh? Tak tady je: den začal jako obvykle, ráno jsem vstala a začala se připravovat do školy. Pak jsem se nasnídala a dala se na cestu. Ten den se mi do školy obzvlášť nechtělo. Ale co jsem mohla dělat, musela jsem tam jít. Ve škole to bylo ještě horší, vůbec jsem se nemohla soustředit. Když jsme psali diktát z němčiny, tak jsem tam měla alespoň deset chyb. Učitelka mi proto dala pětku do žákovské knížky. Vůbec se mi po škole nechtělo domů. Bála jsem se, že by mě rodiče zbili. Proto jsem se po cestě loudala. Nedávám pozor na cestu, zakopnu a narazím do někoho. Podívám se do koho jsem narazila a tam stál moc krásný kluk. V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího než se mu omluvit. Jenže když odešel asi o metr dál, tak mě napadlo říct si mu o číslo. Tak jsem k němu přišla a zeptala jsem se ho na to. Když jsem pak přišla domů, úplně jsem zapomněla na výprask. Naštěstí to rodičům bylo jedno a já si v klidu mohla telefonovat s mým novým přítelem. Druhý den jsem to všechno vyprávěla mojí nejlepší kamarádce Martině. Říkala jsem jí, že se jmenuje Petr a že má krásné černé vlasy... Ale když jsem dopovídala, tak začla zase říkat Martina, že už o něm slyšela, ale že to byly jen samé pomluvy. Já jsem se ale naštvala, že Petr je skvělej a že to všechno jsou jen kecy. Po škole jsem si doma zase telefonovala s Petrem. Asi po hodině povídání mě pozval na rande. Byla jsem štěstím bez sebe a samozřejmě jsem jeho nabídku přijmula. Domluvili jsme se na druhý den v 18 hodin. Druhý den jsem to všechno řekla Martině a požádala jsem jí, jestli bych si od ní mohla půjčit tričko. Ona mi ho sice půjčila, ale pořád mi rozmlouvala, abych tam nešla. Já jsem se ale přemluvit nenechala. Šla jsem tam a všechno bylo v pohodě až na okamžik, kdy mě chtěl začít svlékat. Já jsem se mu ale vyprostila a řekla jsem mu, že je to na mě trochu brzy. On tedy přestal a hned jsme si domluvili další rande. Já jsem se nemohla dočkat. Konečně nadešel ten osudný den. Když už jsem konečně vyrazila, přeběhla mi černá kočka přes cestu. Já jsem si v tu chvíli uvědomila, že je zrovna pátek třináctého. Sice jsem měla takové zvláštní tušení, že se stane něco zlého, ale nevšímala jsem si toho. Když jsem dorazila na místo ve městě, kde moc lidí nechodí, Petr už na mě čekal. Měla jsem radost, že tam nemá žádnou jinou a řekla jsem si, že to, jak se říká, že pátek třináctého je nešťastný den, je jen pověra. Jenže to pověra nebyla. Jakmile uplynulo asi pět minut, zase mě začal svlékat. Znovu jsem mu řekla, že je to na mě brzy, ale to mu bylo jedno. Když už mě svlékl opravdu do naha, znásilnil mě. Já jsem byla zoufalá, vždyť jsem mu tak věřila. Když jsem chtěla začít křičet, zacpal mi pusu. Znásilňoval mě alespoň čtvrt hodiny. Mně to bylo strašně nepříjemné (možná proto, že jsem do té doby byla panna, anebo proto, že mi bylo čerstvých patnáct let), ale jemu to bylo naopak strašně příjemné. Když pak skončil uvolnil mi pusu, protože na oblékání potřeboval obě ruce. Já jsem tedy začala křičet alespoň teď, ale pusu mi ucpal znovu a dal mi na jevo, abych se oblékla sama. Když jsem se oblékla, zrovna okolo prošel nějaký kluk. Petr mi urychleně pusu uvolnil, aby si ten druhý kluk ničeho nevšiml. Já jsem ale tentokrát nechtěla křičet, ani nevím proč. Možná proto, že jsem se bála, že by to řekl rodičům a ty by mě pak zbili. Ten kluk na nás chvíli koukal a pak odešel a při tom se tvářil, jako by o něčem přemýšlel. Petr mi jen řekl, že jestli to někomu povím, že si mě najde a zbije mě. A než odešel, dodal, že mám na to stejné místo ve stejný čas zítra znovu přijít. Že mě jinak taky zbije. Když jsem přišla domů, rodiče se mě ptali, proč se tvářím smutně, ale já jsem jim jen řekla, že se jim to jen zdá, ale přitom když jsem přišla do svého pokoje, lehla jsem si na postel a začala brečet, že jsem měla poslechnout Martinu a s Petrem jsem si neměla nic začínat. Druhý den ve škole jsem se nemohla vůbec soustředit.Pořád jsem musela myslet na Petrovu zradu. A nejhorší bylo že druhou hodinu přišel třídní učitel a řekl, že k nám do třídy nastoupí dva kluci. Petr Šimuk a Viktor Jeřan. Poznala jsem Petra a naskočila mi husí kůže. Ale pak jsem se podívala na Viktora a poznala jsem toho kluka jak, se na mě a Petra koukal zrovna, když jsem se po tom znásilnění oblékla. Třídní učitel se Petra a Viktora zeptal, s kým chtějí sedět. Oba ukázali na mě. Učitel tedy řekl, že budou sedět spolu v lavici za mnou, která byla stejně prázdná. Když si Petr s Viktorem sedli, oba se na sebe zle podívali. O přestávce jsem se Martiny zeptala, jestli Viktora zná. Martina mi řekla, že bydlí ve stejném paneláku jako ona, ale že chodil do školy jinam, protože tam dělal jeho tatínek učitele. A že když byla malá, tak se prý jejich maminky navštěvovali a oni si mezitím hráli. Ale teď už se nenavštěvují, protože nemají čas. A Viktor je prý strašně hodnej kluk. Po škole zase přišel Petr a začal mi vyhrožovat, že jestli nepřijdu o půlnoci na náměstí, tak mě zbije. Se strachem jsem šla domů a najednou se mě někdo zeptal, co mi je. Otočím se a tam stojí Viktor. Řekla jsem si, že by mi mohl pomoct, ale nic jsem mu neřekla. Když jsem přišla domů, tak se mě rodiče taky ptali, co mi je, ale zase jsem řekla, že nic. Po chvilce přišla máma, že mám návštěvu. ,,Říkal, že je Viktor a prý ho znáš," řekla máma. Já jsem jí řekla, že ho znám a ať ho pošle dál. Když přišel Viktor a máma odešla, ptal se mě, co mi po škole bylo. Já jsem mu řekla, ať si se mnou sedne na postel a pak jsem mu začla vyprávět celý můj příběh, jak jsem Petra potkala, jak jsme měli první rande a i jak mě znásilnil. Viktor mě poslouchal a když jsem dopovídala, ptal se mě, jestli mi může nějak pomoct. Já jsem mu řekla, že nevím jak. On mi ale řekl, že jestli mi to nebude vadit, tak u mě přespí. Já jsem mu řekla, že jestli to nebude vadit jeho rodičům, tak klidně. V duchu jsem si ale říkala: hlavně aby jim to vadilo. Viktor ale říkal, že už se rodičů ptal a že souhlasili. Tak jsem to šla říct mámě já a ta z toho měla docela radost. Když bylo 23:45 tak jsem vstala, že půjdu na náměstí, aby mě Petr nezbil. Snažila jsem se jít potichu, abych nevzbudila Viktora, ale když jsem šahala na kliku, tak se mě začal Viktor ptát: ,,Kam jdeš a jak to že ještě nespíš?". Já jsem mu řekla, že jsem náměsíčná, ale prokouknul to. Vyskočil z postele, chytil mě a do postele odnesl. Potom mi řekl, že to co mi Petr říkal, slyšel a že nikam nepůjdu. Ráno, když jsem přišla do školy, mi začal Petr nadávat, proč jsem nepřišla na náměstí. Slyšel to ale Viktor a řekl Petrovi, ať mě nechá na pokoji. Petr si to ale nenechal líbit a začal se s Viktorem prát. Když začala hodina, přišel do třídy učitel a začal se na ně zlobit: ,,Šimuk, Jeřan, žákovskou knížku! A hned!" Oba dostali poznámku. O přestávce za mnou přišel Petr: ,,Ty tupko, kvůli tobě mám poznámku! Já ti ukážu…" Vtom přišel Viktor a řekl Petrovi: ,,Ty si tupej. Lenka je normální." Petr se naštval a odešel. Viktor mi řekl: ,,A ty na sebe dávej pozor." Cestou ze školy jsem běžela za Viktorem: ,,Viktore! Počkej! Musím s tebou mluvit!" ,,Co je?" ,,Víš ty jsi tisíckrát lepší než Petr." ,,No a co je s tím?" ,,Víš, já tě asi miluji…" No a můj příběh dopadl tak, že Petr se odstěhoval, já začala chodit s Viktorem a oba jsme byli šťastní!
Františka Dubová/Fanuška (autorka blogu)

Co to bude, až to bude

11. ledna 2007 v 15:43 | Fany |  Archiv (před obnovou)
V téhle rubrice budou příběhy a básničky, které vymyslím já i někdo jiný. Na konci bude napsaný ten, kdo to vymyslí. Vy mi můžete pomoct tak, že mi na e-mail fanycharmed@seznam.cz pošlete nějaký příběh nebo básničku, který/kterou vymyslíte a na konci se podepíšete tak, jak chcete, abych podepsala já vás. Těším se na vaše příběhy a básničky!!!!!