Omyly o rostlinách

28. září 2006 v 20:34 | Fany |  Archiv (před obnovou)
O rostlinách si myslíme sputu věcí, ale ne všechny jsou pravdivé. Tady vám některé napíšu.
BANÁNY ROSTOU NA STROMECH
I když banánovníky dosahují úctyhodné výšky 5 až 9 metrů, mezi stromy nepatří. Samotná výška totiž ještě žádnou rostlinu neopravňuje k tomu, aby se mohla honosit titulem "strom". Banánovníky patří mezi vytrvalé byliny, protože jejich nadzemní část není vytrvalá jako u stromů. Obrovské listy (mohou být dlouhé přes 5 metrů a až metr široké) tvoří svými tuhými listovými pochvami dutý "kmen". Zhruba za rok po listech se objeví obrovské květenství, které vyrůstá z nepravého kmene a rozvíjí své květy v rozsochách červenohnědých nosných listů, které později opadají. O 3 měsíce později jsou banány zralé. Následně nadzemní části banánovníkového keře odumírají. Hlízovité podzemní výhonky však už v té době vytvořily nové ratolesti. Banány nabízejí ještě další botanickou pozoruhodnost: ačkoliv jejich lákavé plody neodpovídají představě o bobulích, patří mezi ně. Botanikové totiž bobule definují trochu jinak než obchodníci s ovocem. Černavé tečky ve žlutém mase banánů jsou zbytky semen. Rostlina samotná se rozmnožuje vegetativně, tedy prostřednictvím odnoží.
CITRONY OBSAHUJÍ NEJVÍCE VITAMÍNU C
Citrusové plody míváme ve zvykzu pokládat za vitaminové bomby, jejichž každodenní konzumaci pak za nejjistější ochranu před nachlazením a návštěvou lékaře. Masitá dužnina jednoho pomeranče skutečně obsahuje 50 miligramů vitaminu C na 100 gramů, grapefruit 44 miligramů, citron 53 miligramů, zatímco mandarinka jen 30 miligramů. Kyselé plody jsou však překvapivě překonávány sladkými, kterým bychom vysoký obsah kyseliny askorbové (vitaminu C) vůbec nepřipisovali. Ve 100 gramech jahod získáme 64 miligramů vitamínu C a tím téměř celou denní dávku 75 mg. S některými jinými plody již dokonce podstupujeme nebezpečí předávkování (jak je předepisováno stále častěji lékaři). Např. 177 mg obsahuje černý rybíz, 300 mg vitaminu C sníme se 100 g kiwi. Na úplné špičce jsou ale domácí divoké rostliny: rakytník řešetlákovitý se 100 až 1200 mg a šípky, které obsahují 250 až 2900 mg. Není divu, že chutnají tak kysele. Poznámky na okraj: Vitamin C není uschován jen v lákavých plodech, ale také v zelenině. Takový špenát (52 mg na 100 g) drží krok s pomeranči. Zajímavostí je, že Inuité, obyvatelé Arktidy, žvýkali kůži z narvalů, aby pokryli svoji potřebu vitaminu C. 6e by kvůli tamním řasám?
JABLKA A ŠVESTKY OBÝVAJÍ ČERVI
Pravého červa byste v jablku nalezli maximálně ve chvíli, když hnije na zemi a stává se vítaným zákuskem pro žížaly. "Červivé" jablko je ve skutečnosti dětským pokojíčkem jednoho malého motýlka - obaleče jablečného. Jeho samičky létají na mladé plody a na jaře a počátkem léta kladou jednotlivě vajíčka na nezralá jablka a jiné peckovité ovoce. Ve švestkách většinou bydlí jejich blízký příbuzný se stejnými preferencemi, obaleč švestkový. Vylíhlá malá housenka, domnělý "červ", se prokousává až k pecce. Kdo se na housenku pořádně podívá, rozezná na jednom jejím konci zřetelně tmavší hlavičku a za ní 3 segmenty, které mají vždy po 2 krátkých nožičkách. Tím je jasné, že se opravdu jedná o larvu hmyzu. Žije si uprostřed své potravy jako příslovečné "prase v žitě". Její chodba je zaplněna drobky trusu. Dospělá larva se spouští z plodu na hedvábném vlákně a přezimuje pod kůrou stromů. V ovocné zahradě může způsobit velké škody. Mnozí zavíječi se prokoušou i více plody, a mnohá napadená jablka proto spadnou ze stromu dříve, než dozrají.
JAHODY JSOU BOBULE
U bobulí jsou semena obklopena více nebo méně šťavnatou dužninou. Klasickým příkladem jsou angrešt, rybíz nebo borůvka, ale patří mezi ně také okurka, řepa nebo dýně. Jahody nikoliv. U nich prahneme nikoliv po plodu samotném, ale po sytě červeném nafouklém květním lůžku po odkvětu. Vlastní plody jsou malá zelená zrníčka, uložená zvnějšku. Jahoda tedy není jednotlivým plodem, nýbrž souplodím nažek.
KORÁLI JSOU ROSTLINY
Již samo jejich vědecké jméno Anthozoa (v doslovném překladu květinová zvířata) odráží velkou podobnost korálů s rostlinami. Koráli patří k velmi původní skupině láčkovců, jíž ještě chybí zrcadlová tělní symetrie většiny ostatních zvířat. Polypy, tvořící početné kolonie, sestávající z váčkovitého těla, mají ústní otvor, který je vroubený chapadly, jimiž chytají svou kořist. U většiny korálů jsou jednotliví živočichové velmi malí. Obdivuhodné velikosti dosahují seskupením velkého množství polypů, které vylučují zvláštní hmotu tvořící společnou kostru z vápníku nebo rohovitého materiálu. Korálové útesy jsou největšími stavebními celky, jaké kdy vůbec živočichové vytvořili. Podávají tak přesvědčivý důkaz o tom, že těsná spolupráce umožňuje i malým tvorům podílet se na tvorbě životního prostředí a ovlivňovat ho.
LIÁNY UVIDÍME POUZE V DŽUNGLI
Pokud si někdo chce zahrát na Tarzana, stačí, aby se vypravil na okraj nejbližšího lesa. Tam roste naše nejběžnější liána plamének (Clematis). Její několik centimetrů silné a mnoho metrů dlouhé dřevnaté stonky jsou tak stabilní, že se na nich dá klidně houpat, pokud je zakotvení na hostitelských stromech dostatečně silné. Plamének totiž, stejně jako všechny liány, ke svému růstu využívá opory jiných rostlin, hlavně dřevin. Mnohem méně nápadný i odolný proti utržení je další naše liána chmel, který se šplhá nahoru na jiné rostliny za pomoci podstatně tenčích stonků. Daleko častěji se u nás ale chmel šplhá po provazech, drátěných či silonových vláknech na vysoké dřevěné konstrukce chmelnic, kde se pěstuje jako nezbytná hořčina pro přípravu našeho tradičního nápoje piva.
RŮŽE MAJÍ TRNY
Každý z vlastní zkušenosti ví, že platí staré přísloví: Není růže bez trní. Jen před přísným okem botanika taková pravda neobstojí. Pro něj nemá růže trny, nýbrž ostny. V čem je rozdíl? Trny jsou dřevnaté, krátce zašpičatělé postranní větve, naproti tomu ostny jsou jen výrůstky na kůře. Vyzkoušejte si to: "trn" z růže lze snadno odlomit, aniž by se poškodilo dřevo. U pravých trnů, které mají třeba hloh nebo trnka, to nejde. Ostatně i "chlupatý" kaktus má trny, které vznikly přeměnou listů nebo postranních výhonků.
SLUNEČNICE MAJÍ VELKÉ KVĚTY
Každá slunečnice je vlastně celý soubor květů, vždyť sestává z mnoha jednotlivých malých kvítků, které vytvářejí vždy po jednom plodu (známém slunečnicovém semínku). Nashromáždění mnoha malých květů do jedné velké kytky zvyšuje atraktivitu pro opylovače - což je důležité pro přežití celé rostliny. Signální působení je ještě zesíleno zářivě žlutými okrajovými květy. I ty "dělají reklamu" velkému celku. V zemi původu rostou divoké slunečnice, jejichž květy jsou docela malé. To, co platí pro slunečnice, je platné i pro zbylé různorodé společenstvo složnokvětých rostlin, k nimž patří mimo jiné astry, heřmánek a sedmikrásky.ˇ
ŠPENÁT OBSAHUJE HODNĚ ŽELEZA
Generace dětí byly (a dodnes jsou) trápeny špenátem, protože údajně obsahuje enormní množství železa, což prý podporuje krvetvorbu. Poslední tvrzení souhlasí, první nikoliv. Vinu za tento tvrdošíjně přežívající předsudek má chyba v umístění desetinné čárky v jedné z prvních tabulek potravin, která byla později znovu a znovu přetiskována. Podle ní má být ve sto gramech špenátu obsaženo 30 mg železa. Ve skutečnosti to jsou jen 3 mg. Abychom se tedy dostali na doporučované denní dávky železa, museli bychom se špenátem pořádně přecpat. Naproti tomu o vitaminech ve špenátu není sporu. Méně potěšitelný je ale vysoký obsah šťavelanů (které naopak brzdí přijímání železa do těla) a zvláště pro malé děti nebezpečné množství dusitanů. Tvoří se v zahradním špenátu, který byl hojně hnojen dusíkatými hnojivy, pokud není zkonzumován záhy po sklizni nebo hluboko zmrazený. Závěr tedy zní - nenuťte svým dětem tuto zeleninu, pokud ji nemají rády. Není to nezbytné.
TRÁVY JSOU VŽDYCKY MALÉ
Je to vlastně obrácený svět: v bambusových lesích lidi nechodí po trávě tak jako u nás, ale podobni broukům se proplétají mezi stébly. Bambus je totiž tráva, i když dorůstá úctyhodné výšky až 25 metrů. Známe dnes kolem stovky druhů bambusů, které se nehledě na vysoký vzrůst velmi podobají svým malým příbuzným. Jejich stonky sice jsou z důvodů udržení stability zcela dřevnaté, ale najdeme na nich kolínka stejná jako u travin na našich loukách. Také jejich listy jsou typicky travní, dlouhé a úzké, s paralelně probíhajícími žilkami. Ostatně některé bambusy rostoucí v monokulturách připomínají anglický trávník. Kdo nechce jet do Asie, aby tam spatřil obří trávníky, může zkusit pěstovat některé otužilé druhy bambusů na zahradě. Nebo se vnořit do rákosí - i tady najde trávu sahající mu nad hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tatxpzwtn tatxpzwtn | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 10:45 | Reagovat

6aYoEp  <a href="http://wmzgvyxeeigi.com/">wmzgvyxeeigi</a>, [url=http://bxhdowolosbm.com/]bxhdowolosbm[/url], [link=http://dmlzzsqfhlpp.com/]dmlzzsqfhlpp[/link], http://zpvrocnadfdt.com/

2 lqkipbmv lqkipbmv | E-mail | Web | 8. května 2009 v 0:42 | Reagovat

mDQO0c  <a href="http://zauryhriavxw.com/">zauryhriavxw</a>, [url=http://mpkzbbqnnjoi.com/]mpkzbbqnnjoi[/url], [link=http://iwbhxmplmryu.com/]iwbhxmplmryu[/link], http://ciyycsuqjlxu.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama